FOTOgalerie

GALERIE | AUTOR | FOTOCESTOPISY | CAMERA OBSCURA

Fotocestopis Rusko 2018

Část 1 | Část 2

Petrohrad nás uvítal pro něj typickými počasím – zataženou oblohou, zimou a deštěm. Sankt Petěrburg je druhé největší město Ruska, žije zde asi 5 milionů obyvatel. Je to nejseverněji položené město s více než 1 milionem obyvatel na světě. V letech 1712-1917 byl Petrohrad dokonce hlavním městem Ruska. Mezi lety 1924 a 1991 neslo město název Leningrad po bolševickém vůdci Leninovi.

Déšť neustával, i přesto jsme vyrazili na krátkou úvodní procházku po Něvském prospektu – hlavní ulici Petrohradu. Nachází se zde i nejstarší petrohradské nákupní centrum Bolšoj gostinyj dvor.

Procházku jsme zakončili v České pivnici „Potrefená husa“, kde jsem si dala typicky český smažený sýr s typicky českou přílohou – brusinkovou omáčkou, hroznovým vínem a buráky. Hranolky neměli, ale šťouchané brambory ano. Bohužel je přinesli až asi 15 minut po sýru. Zajímavé, jak vidí Rusové českou gastronomii...

Jednou z nejznámějších památek v Petrohradu je Petropavlovská pevnost, která se rozkládá na Zaječím ostrově a je obklopena řekou Něvou. Symbolem ostrova je právě zajíc.

Většina budov Petropavlovské pevnosti dnes slouží jako muzea. Na stožáru je vidět ruská lodní vlajka.

Součástí pevnosti je Katedrála sv. Petra a Pavla, jejíž vysoká pozlacená věž je vidět snad z každého místa Petrohradu.

V Katedrále sv. Petra a Pavla jsou pohřbeni ruští carové včetně Petra I. Velikého a jeho manželky Kateřiny I. a Kateřiny II. Veliké a jejího manžela Petra III. Jsou zde také uloženy ostatky posledního ruského cara Mikuláše II. a jeho rodiny. Všichni byli v roce 1918 zavražděni bolševiky.

Interiér Katedrály sv. Petra a Pavla je velmi honosný.

V Petropavlovské pevnosti je přístupná také bývalá věznice, která dnes slouží jako muzeum. Člověk tak může nahlédnout do stroze vybavených cel.

Každý den v poledne se z děl Petropavlovské pevnosti ozývá výstřel.

V jiné budově Petropavlovské pevnosti se nachází muzeum kosmonautiky, kde je možno si prohlédnout techniku a třeba i bustu prvního člověka ve vesmíru Jurije Gagarina.

Petrohrad je díky své poloze neodmyslitelně spjat s mořeplavbou, což dosvědčuje i tematické zdobení sloupů na Vasilijevském ostrově.

Z Vasilijevského ostrova, obklopeného řeknou Něvou, je pěkný výhled na Zaječí ostrov s Petropavlovskou pevností. V popředí je vidět část koule, kterou prý autor opracoval do dokonale kulatého tvaru „od oka“.

Dalším typickým ruským jídlem jsou vareniky, což je obdoba pelměňů plněná např. houbami.

Budova Zimního paláce je nepřehlédnutelná díky své zelené barvě. Její průčelí lemuje jednu stranu Palácového náměstí – srdce Petrohradu. Na opačné straně kolem něj protéká řeka Něva. Dříve byl Zimní palác rezidencí ruských carů, dnes je jednou z budov, kde sídlí Ermitáž.

Interiér Zimního paláce je přepychový se spoustou zlata, mramoru, ornamentů, soch, ...

Příkladem jsou státnické místnosti, v nichž byl zachován historický ráz carské doby. Bohatě zlatem vyzdobená je tzv. Zbrojnice.

V sálu sv. Jiří se nachází trůn, kde sedávali ruští carové.

Ermitáž resp. její část sídlící v Zimním paláci působí na návštěvníka trochu jako bludiště. Je zde několik set místností, z každé je vstup do několika dalších a tak i přesto, že jsou místnosti očíslované, člověk se snadno ztratí. Podobně jako v Louvru je potřeba stanovit si cíl, co chce člověk vidět a za tím jít. Celá sbírka Ermitáže čítá na 3 miliony exponátů, z nichž jen část je vystavena. Ermitáž vlastní největší sbírku obrazů na světě.

Platí zde také pravidlo – čím více lidí stojí u obrazu, tím je obraz slavnější. U této Madonny Litta od Leonarda da Vinciho stála největší skupina, co jsme viděli. V sále věnovaném Leonardu da Vincimu se nachází pouze dva obrazy a kapacitně stejně nestačí.

I chodby Zimního paláce jsou samy o sobě uměleckými díly díky jejich bohaté zdobnosti a barevnosti.

Rembrandtova místnost je také jedna z hojně navštěvovaných.

Novější umělecká díla Ermitáže jsou k vidění v budově generálního štábu, která půlkruhově lemuje Palácové náměstí naproti Zimnímu paláci. Interiér budovy působí modernějším a vzdušnějším dojmem oproti Zimnímu paláci.

Je zde například ukázka fauvismu v podání Henriho Matisse a jeho obrazu „La Musique“.

Dále je ve sbírce zastoupen impresionismus v podobě např. obrazu „Žena česající si vlasy“, který namaloval Edgar Degas.

V Ermitáži je i část díla Pabla Picassa – zakladatele kubismu.

Velmi nás zaujal také nevšední styl obrazů francouzského expresionisty Bernarda Buffeta.

Počasí bylo po čas prohlídky Ermitáže velmi proměnlivé a zastihl nás i pekný slejvák, naštěstí právě při prohlídce obrazů. Po prohlídce nám ale přálo světlo a tak mohl vzniknout tento snímek s odrazem Palácového náměstí. Vlevo je vidět Alexandrův sloup, který připomíná vítězství Ruska nad Napoleonem. Sloup údajně není k podstavci nijak přidělán, pouze na něm volně stojí...

Na náměstí Děkabristů stojí bronzová socha Petra Velikého, která má symbolizovat jeho sílu. Zajímavostí je, že celý podstavec je monolit a socha drží v dané pozici jen díky třem opěrným bodům (zadním nohám koně a ocasu). Dokud bude v Petrohradě tato socha, tak prý nikdy nebude dobyt.

Největším petrohradským chrámem je Chrám sv. Izáka, kde se dá vystoupat na vyhlídkový ochoz.

Západ slunce a duha na obloze nás na ochoz přímo volaly. A nelitovali jsme. Je odtud krásný výhled na celý Petrohrad.

Dokonce je vidět i řeka Něva a nejvyšší budova nejen Ruska, ale i celé Evropy – Lakhta Center. Výška tohoto mrakodrapu je 462 metrů.

Interiér chrámu je velmi zdobný, bohatě zlacený a vykládaný mramorem a polodrahokamy.

Z Petrohradu jsme si udělali výlet rychlolodí do nedalekého Petrodvorce na břehu Finského zálivu. Cestu nám krátil prodavač suvenýrů Rosťa se svou „show“. Pobavil nás, i přesto jsme však odcházeli s prázdnou. Na fotce je v dáli pod i nad pásem mraků opět vidět mrakodrap Lakhta Center.

Petrodvorec nebo také Petěrgof je město postavené ve stylu francouzského Versailles. Petrodvorec nechal postavit car Petr I. Veliký jako svou rezidenci. Největší dominantou je Velký palác, který je obklopený rozsáhlým parkem s mnoha fontánami.

Dříve se obyvatelé bavili tím, že na sebe v nestřežených chvílích pouštěli vodu z fontán. I v současné době chodí po areálu pracovníci, kteří sedí na lavičce a než si (zejména zvídaví turisté z východu) stačí uvědomit, na čem stojí, už uskakují celí mokří.

Park je precizně udržovaný s množstvím kvetoucí zeleně, soch, laviček a fontán.

Některé fontány jsou velmi důmyslně zkonstruovány tak, aby „vytvarovaly“ vodu do požadovaného tvaru. To se děje např. pomocí různé velikosti trubek, kterými voda teče, nebo také otáčením některých částí jako třeba u této fontány Slunce.

Krásná je také Římská fontána a v pozadí fontána zvaná Šachová hora.

Římské fontány jsou dvě a celkem se Petrodvorec honosí 170 fontánami. Dnes je Petrodvorec zařazen na seznam památek UNESCO. Celý areál byl ale velmi poničen za 2. sv. války a obnova trvala mnoho let.

I začátkem září park krásně kvete a na stromě už jsou zralá jablka.

Největší a nejkrásnější fontánou resp. soustavou 75 fontán je tzv. Velká kaskáda. Při pohledu na všechnu tu vodu a pozlacené sošky se člověku až tají dech. Mít tak ještě trochu víc času na procházku Petrodvorcem...

Při toulkách Petrohradem jsme nesměli vynechat slavný křižník Aurora. Leninem iniciovaným výstřelem z Aurory začala 7. 11. 1917 bolševická revoluce. Dnes je Aurora přístupná jako muzeum.

Petrohrad je protkaný mnoha kanály podobně jako Benátky (také se mu říká Benátky severu) a tak je možné jako jeden z dopravních prostředků použít loď. Díky plavbě lodí jsme viděli některé památky z jiných úhlů – např. malebný Chrám vzkříšení Krista.

Také Zimní palác s Ermitáží se z lodi zdá velmi rozsáhlý.

Petrohrad je jedním z nejdůležitějších přístavních měst v Rusku, tudíž tu člověk potká lodě různé konstrukce i stáří na každém rohu.

Někteří místní používají lodě místo aut.

Plavba lodí je pěkný zážitek a při podplouvání mostů a vyhýbání se lodí v úzkých kanálech i adrenalin. Některé mosty jsou tak nízké, že se člověk musí přikrčit, aby ve zdraví projel.

Pravoslavný Chrám vzkříšení Krista zaujme svou pestrobarevností a zdobností. Podobně pestré jsou i trhy před ním, kde si člověk může vybírat z mnoha ruských suvenýrů od vojenských odznaků, přes magnetky a skládací panáky...

...až po matrjošky všech nmožných tvarů, velikostí a podob. Matrjoška je symbolem plodnosti a mateřství. Typicky je to žena s šátkem, netypicky na sebe bere podobu např. zvířátek, dědy Mráze, Putina, Stalina, či vánočního stromečku.

Interiér Chrámu vzkříšení Krista je vyzdoben barevnými mozaikami (místo výmalby), které zabírají plochu více než 7 tisíc metrů čtverečních, což je zhruba rozloha fotbalového hřiště.

Z dálky člověk ani nepozná, že se jedná o mozaiku. Je opravdu dokonale poskládaná. Klobouk dolů před těmi, kdo ji vytvářeli.

V Petrohradě jsme navštívili zvláštní nově otevřenou kavárnu – Magic Coffee. Kromě magického fialového světla, měli i magicky dobrou kávu a zákusky a to vše za magickou jednotnou cenu 70 rublů (asi 23 Kč). A samozřejmě nesměli chybět praví kouzelníci s kartami.

V noci jsme se ještě odhodlali k procházce po Něvském prospektu k řece Něvě, abychom se podívali na otevírání mostů. Cestou jsme se ještě krátce zastavili u krásně nasvícené empírové budovy pravoslavné Kazaňské katedrály.

Na řece Moyce už se chystaly lodě, aby mohly i s turisty vyplout na slavné zvedná mostů na Něvě.

Zvedání mostů (v našem případě Palácového mostu u Zimního paláce) je pojmuté jako show – mosty jsou nasvíceny, z rozhlasu hraje hudba a na nábřeží i ve vodě na lodích je spousta lidí. Než policie most uzavře, do poslední chvíle po něm jezdí auta i autobusy. Po jedné hodině ranní už začíná samotné zvedání, které je poměrně pomalé. Fascinující je technická dokonalost – most se zvedá i se svítícími lampami veřejného osvětlení a elektrickým vedením. Krásný pohled je z místa, kde je katedrála sv. Petra a Pavla „orámována“ otevřeným mostem. Po postupném otevření celkem 13 mostů mohou po Něvě plout i velké nákladní lodě z Finského zálivu do Ladožského jezera a dále do vnitrozemí.

Pro nás poslední den a pro ruské školáky první školní den jsme se vydali na procházku podél řeky Fontanky do kavárny Charakter. Interiér byl zařízen ve stylu dnešních moderních kaváren.

Ochutnala jsem zde filtrovanou výběrovou kávu a cheescake a pár zrnek si odvezla i domů. Tato kavárna nás mile překvapila a udělala tak tečku za výletem do Ruska.

Moskva i Petrohrad jsou někdy až překvapivě moderní města. Např. mrakodrapy ve čtvrti Moskva City i nejvyšší budova Evropy v Petrohradě nás přímo ohromily a nezadají si s newyorskými mrakodrapy. Rusko má ale i bohatou historii a mnoho zajímavostí, o kterých by se dalo číst dlouhé hodiny (proto taky tvorba tohoto fotocestopisu trvala déle než obvykle). Zajímavé je také pozorovat kontrast mezi bohatsvím velkoměst a chudobou venkova. Za ten týden v Rusku jsme nachodili celkem 100 km. Kromě chůze jsme využili i různých dopravních prostředků – letadla, autobusu, vlaku, metra, tramvaje, lodě, rychlolodě. Hezký by mohl být i vyhlídkový let vrtulníkem nad Moskvou a také bílé noci v Petrohradě. Tak třeba příště...
Cesta byla podniknuta s radynacestu.cz.