Fotocestopis Rusko 2018
Rusko – země mnoha evropských či světových nej či skoro nej, např. největší země světa, 9. nejlidnatější země světa, nejdelší řeka Evropy – Volha, druhé největší město Evropy – Moskva, čtvrté největší město Evropy – Petrohrad, nejvyšší budova Evropy – Lakhta Center v Petrohradě, první člověk ve vesmíru – Jurij Gagarin, největší pravoslavný chrám na světě – katedrála Krista Spasitele v Moskvě nebo největší sbírka obrazů na světě – Ermitáž. Rusko je tak trochu jiná cestovatelská destinace. Třeba už proto, že není členem Evropské unie, pro vstup do země jsme potřebovali vízum a vyměnit rubly nebyla procházka růžovým sadem ani v Brně. Po příletu do Ruska už na nás ale čekaly vesměs příjemné zážitky a někdy i milá překvapení. Naše cesta měla dva cíle – Moskvu a Petrohrad.
Část 1 | Část 2
A tím prvním bylo hlavní a se svými 12,5 miliony obyvateli i nejlidnatější město Ruska – Moskva. Naše první kroky vedly na jednu z nejznámějších moskevských ulic – Arbat. V jednom z domů na této ulici (v tom zeleném na fotografii) pobýval ruský spisovatel Alexandr Sergejevič Puškin.
Arbat se stal také domovem a zdrojem inspirace písní a básní Bulata Okudžavy. Dnes ho připomíná památník s jeho sochou.
Na Arbatu je možné se i dobře a levně najíst v jednom z ruských rychlých občerstvení – Těremoku. My jsme ochutnali jedno z typických ruských jídel – bliny (palačinky) s lososem a smetanou. K tomu se perfektně hodil osvěžující lehce alkoholický nápoj kvas. Přitom jsme poslouchali ruské písně v podání pouliční umělkyně s harmonikou.
V jedné z bočních uliček vedoucích z Arbatu stojí Čojova zeď, která připomíná ruského hudebníka Viktora Čoje a jeho kapelu Kino. Na zeď lidé píšou různé vzkazy (nejen Čojovi) a vyjadřují zde své názory formou street art. Před zdí hrají také pouliční umělci a kapely.
Výrazný portrét generála Žukova na jedné ze zdí domu na Arbatu zaujme na první pohled.
Bolšoj těatr neboli Velké divadlo je jedno z nejznámějších a nejslavnějších ruských divadel. Je postaveno ve stylu ruského klasicismu. Dodnes se v něm hraje balet, opera i činohra.
Po cestě vlakem do Moskva City jsme vystoupili v jiném světě – zelené železniční stanici. Pouze dvěma pruhy prosvítalo modré nebe, díky čemuž jsme věděli, že nejde o šálení, ale podivné architektonické dílo. Údajně by mělo připomínat přírodu a stromy, které v této oblasti v budoucnu vyrostou. Když jsme pak vyšli ven, viděli jsme vše růžově...že by účel?
Moskva City je moderní obchodní, zábavní a rezidenční čtvrť plná mrakodrapů, která je také přezdívaná moskevský Manhattan. Každý mrakodrap má své jméno. Např. Věž Evoluce je budova ve tvaru dvoušroubovice DNA. Věž Federace je se svými 374 m (95 patry) nejvyšší budova Moskvy dostavěná koncem roku 2017. Donedávna byla i nejvyšší budovou Evropy. City of Capitals je komplex dvou mrakodrapů jakoby ledabyle poskládaných z kostek (menší věž se jmenuje Petrohrad a vyšší Moskva).
Historickým středobodem města je Kreml – komplex budov obehananý červenou cihlovou zdí s několika věžemi. Trojickou věží se do komplexu vstupuje a probíhá u ní také střídání stráží.
Kreml je rozdělen na dvě části – jedna je nepřístupná věřejnosti a sídlí v ní prezident a vláda. Zajímavé je, že nepřístupné části nejsou nijak označeny. Hlídají je vojáci, kteří pískáním na píšťalky upozorňují turisty, že dál už se nesmí. Zde je vidět budova senátu a vlevo v pozadí Mikulášská věž.
Druhá část je přístupná veřejnosti a nachází se v ní různé sakrální stavby, ale také např. děla.
Největším je tzv. Carské dělo, rusky Car puška. Váží 40 tun a má ráži 890 mm. Údajně z něj nikdy nebylo vystřeleno. Zajímavostí je, že koule pod ním jsou o něco větší než průměr hlavně. Prý aby se z děla nemohlo vystřelit.
Kousek od obrovského děla se nachází obrovský více než 200tunový zvon tzv. Carský zvon, Car kolokol. Podobně jako Car puška ani Car kolokol nebyl nikdy použit, protože se z něj odlomil 11tunový kus, který dodnes leží vedle něj.
Chrámové náměstí v Kremlu je obklopeno několika budovami. Vpravo se nachází chrám Zesnutí přesvaté Bohorodice, který je nejstarší a byli zde korunováni ruští carové. Vlevo je Fazetový palác, kde se dodnes koná např. inaugurace ruského prezidenta. Mezi nimi je ještě chrám Uložení roucha svaté Bohorodičky, který je naopak nejprostší.
Za Fazetovým palácem je Velký kremelský palác – reprezentační sídlo ruského prezidenta. Před ním se blýskají zlaté věžičky chrámu Zvěstování, kde se dříve konaly carské svatby a křtiny. Vlevo je vidět ještě část Archandělského chrámu.
Archandělský chrám sloužil jako pohřebiště ruských carů a dodnes je v něm k vidění množství sarkofágů včetně hrobky Ivana Hrozného. Většina chrámů je uvnitř bohatě zdobena zlatem a pro pravoslavnou víru typickými ikonami.
Nejvyšší stavbou v Kremlu je Zvonice Ivana Velikého. Při zvláštních příležitostech se v ní rozeznívá až 21 zvonů různých velikostí. Za povšimnutí stojí pravoslavný kříž na špicích kopulí. Ten se liší od latinské kříže, protože má 3 ramena. Na nejmenším ramenu úplně nahoře je nápis INRI, na prostředním byly přibity Ježíšovy ruce a na spodním Ježíšovy nohy každá zvlášť. Jeden konec spodního ramena ukazuje do nebe a druhý do pekla.
Těremovskému paláci vévodí celkem 11 různě velkých zlatých věžiček.
Naopak nejnovější (1961) a nejméně zdobnou budovou je Státní kremelský palác. Na první pohled zaujme právě svou architekturou, která je naprosto odlišná od ostatních staveb a jakoby nepatří do historického rázu Kremlu. Dříve se zde konaly sjezdy komunistické strany, dnes je díky své kapacitě místem konání různých kulturních akcí. Zajímavostí je, že tato budova má 5 podzemních pater.
Pohledem na Trojickou věž z přilehlého parčíku za kremelskou zdí se s vnitřním prostorem Kremlu loučíme.
V Alexandrovském parku u zdi Kremlu na tzv. Manéžním náměstí se nachází fontána, která ve 30°C vedrech posloužila i jako příjemné osvěžení. Vedle fontány se nachází nenápadný vstup do podzemního nákupního centra Ochotnyj rjad.
Na konci Alexandrovského parku u zdi Kremlu plane věčný oheň u hrobu neznámého vojína. Drží se tu čestná stráž, jejíž střídání jsme mohli vidět.
Jednu delší stěnu Rudého náměstí tvoří kremelská zeď s Leninovým mauzoleem a druhou pak obchodní dům GUM. GUM (Glavnyj universalnyj magazin) je nejstarší a nejhezčí nákupní dům v Moskvě (vznikl mezi lety 1890 a 1893). Dokonce má přes ulici i část pro děti – tzv. dětský GUM.
V GUMu se nachází 3 pasáže (ulice) s prosklenou střechou o délce 242 m. Na výšku zaujímá 3 patra a sídlí v ní 1000 obchodů. V době naší návštěvy (tedy koncem srpna) byl GUM vyzdoben speciálně pro dětské návštěvníky, kteří se chystali do školy. Dokonce tam hrála i tematická hudba a člověk jakoby se ocitl v úplně jiném světe.
Zajímavé bylo také sezónní využití fontány :-).
V podzemí centra se nachází historické toalety z dob carského Ruska. Celé místo je velmi luxusní, čisté a voňavé a „obsluha“ vás dovede až ke kabince.
Mezi Rudým náměstím a řekou Moskvou se nachází i jedna z nejnovějších částí Moskvy – park Zaryadye otevřený v roce 2017. Dominantu tvoří tzv. Vznášející se most, který jakoby pluje nad řekou Moskvou. Most má tvar písmene V a je charakteristcký právě svou konstrukcí bez jediného sloupu či závěsu. Jen tak volně „pluje“ ve vzduchu. V parku jsou krom jiných zajímavostí vysázeny stromy, keře a rostliny pocházející z celého Ruska.
Z mostu je krásný výhled na jeden ze sedmi Stalinových mrakodrapů (také Sedmi sester). Tento nese název „Dům na Kotelničeském nábřeží“ a jsou v něm byty, obchody a také kino. Se svými 240 m Sedmi sestrám vévodí hlavní budova Lomonosovy univerzity.
Druhé straně panoramatu řeky Moskvy se Vznášejícím se mostem dominuje Kreml, další ze Stalinových mrakodrapů – budova Ministerstva zahraničních věcí a v dáli mrakodrapy Moskva City.
Jeden z dnů strávených v Moskvě jsme završili plavbou po řece Moskvě.
Měli jsme tak možnost vidět již navštívené, ale i další pamětihodnosti Moskvy ve světle zapadajícího slunce.
Zajímavé bylo i smlouvání o ceně jízdenky, které pro nás ve finále dopadlo dobře. Háček byl v tom, že jsme obdrželi méně jízdenek než nás bylo... Nikdo ale nebyl hozen přes palubu, takže plavbu považuji celkově za vydařenou.
Moskva je vyhlášená architekturou a výzdobou stanic metra. Každá stanice je jiná a obzvlášť ty nejstarší vypadají spíše jako galerie. Např. stanice Majakovského má v kopulích na stropě mozaiky tematicky zaměřené na sovětské letectví.
Mnoho stanic je vyzdobeno ve stylu socialistického realismu. Ve stanici Ploščaď Revoljucii se nachází dokonce sochy lidí různého povolání. Jednou z nejoblíbenějších je socha vojáka se psem, na kterého si lidé sahají pro štěstí.
Stanice Novoslobodskaja je jedna z nejbarevnějších a nezjdobnějších. Je charakteristická svými prosvětlenými mozaikami. Na konci stanice se pak přes celou stěnu rozprostírá mozaika zvaná „Mír pro celý svět“. Za zmínku stojí také krásné lustry.
Další krásně vyzdobenou stanicí je Komsomolskaja, kde je možno vidět mramor, žulu a zdobené stropy s lustry. Metro v Moskvě rozhodně není jen dopravní prostředek, ale také galerie různých architektonických a výtvarných stylů.
Třetí den jsme zahájili stáním ve frontě do Leninova mauzolea. I přes teplé počasí (teploty v Moskvě dosahovaly asi 30°C) jsme frontu rádi vystáli, protože do poslední chvíle vůbec nebylo jisté, jestli mauzoleum bude otevřené. Důvodem byla velká akce pořádaná v bezprostřední blízkosti na Rudém náměstí. Po průchodu bezpečnostními rámy a kontrole tašek a batohů jsme se prošli podél kremelské zdi, kde jsou pohřbeny významné osobnosti Sovětského svazu (např. Stalin, Gagarin, Žukov, Brežněv, Gorkij). U většiny náhrobků jsou položeny červené karafiáty.
Vstup do samotného mauzolea je tajemný – tma, ticho a nenápadní strážci v každém rohu. Vladimir Iljič Lenin leží částečně přikrytý ve skleněné rakvi, kolem které člověk v uctivé vzdálenosti projde a zase vyjde ven. Během chůze se člověk nesmí zastavit, mluvit a fotit.
Návštěva samotného mauzolea trvá tedy asi jednu minutu. Zajímavostí je, že je zdarma.
Na rohu Rudého náměstí se nachází Státní historické muzeum – největší historické muzeum v Rusku, podél kterého se stojí fronta do mauzolea. A za ním je vidět pravoslavný Chrám Ikony Matky Boží Kazaňské se zlatou věžičkou.
Podél obchodního domu GUM jsme se dostali od Leninova mauzolea až k Chrámu Vasila Blaženého.
Mezi Rudým náměstím a parkem Zaryadye se nachází jeden z nejmalebnějších pravoslavných chrámů nejen v Moskvě, ale možná na celém světě – Chrám Vasila Blaženého. Jeho věžičky jakoby svými barvami i tvarem připomínaly nějakou sladkou pochutinu. „Vasila“, jak se mu také přezdívá, lze považovat za jeden ze symbolů Moskvy. Nechal ho postavit v 16. století car Ivan Hrozný.
Chrám má celkem 9 věží, z nichž každá je originální. Ta nejvyšší má uvnitř zlatý ikonostas a na stropě kopule portrét Ježíše Krista.
Kolem nejvyšší věže jsou umístěny další 4 větší věže a 4 menší věže, které v půdorysu tvoří dva vůči sobě pootočené kříže. Mezi jednotlivými kaplemi se dá procházet úzkými průchody a člověk si tu připadá trochu jako v bludišti.
Výhled z jednoho z oken Chrámu Vasila Blaženého směrem ke zdi Kremlu a Spasitelově věži s hodinami.
Dalším z ruských nej je největší kostel – Chrám Krista Spasitele (výška 103 m). Zajímavostí je, že se nejedná o historickou budovu. Chrám byl postaven v 90. letech minulého století jako kopie původního chrámu, který nechal strhnout J. V. Stalin. Chtěl zde vybudovat gigantický Palác sovětů s výškou 415 m, což měla být nejvyšší budova na světě. Palác měl být zakončený obrovskou sochou Lenina. Došlo však pouze k vybudování základů, které byly následně přetvořeny v bazén Moskva.
Treťjakovská galerie je domovem největší sbírky ruského výtvarného umění. Před ní majestátně stojí socha jejího zakladatele Pavla Treťjakova.
V galerii je na 130 000 exponátů, z nichž alespoň nám bylo velmi málo známých. Jsou zde umělecká díla od starých ikon přes obrazy ukazující hrůzy válek až po ruský impresionismus.
U Tverské ulice, jedné z nejznámějších ulic v Moskvě, se nachází Puškinovo náměstí se spisovatelovou sochou. Na tomto náměstí byl v roce 1990 otevřen první McDonald v tehdejším SSSR.
Jednou z budov na Tverské ulici je i moskevská radnice.
Budova bývalého Savvino-Storozhevsky kláštera byla přestěhována o 50 metrů kvůli Stalinem iniciovanému rozšíření Tverské ulice o 24 metrů. Klášter vážil zhruba 23 tisíc tun a byl přestěhován za jedinou noc (samozřejmě po předchozích pečlivých přípravách) údajně i s jeptiškami. Nyní se nachází ve dvoře, takže přímo z ulice není vidět, je třeba projít průjezdem se závorou.
Bývalá budova Ústředního telegrafu na Tverské ulici nese jednu z prvních verzí erbu (znaku) Sovětského svazu. Hlasem Yuriho Levitana bylo z této budovy rádiem oznámeno napadení SSSR nacisty a tím začátek druhé světové války pro Rusy. Na fotce je také důkaz, že v Moskvě bylo opravdu teplo.
S Moskvou jsme se rozloučili na vlakovém nádraží, odkud jsme se rychlovlakem Sapsan přesunuli do Petrohradu.
Cesta z Moskvy do Petrohradu je téměř rovná, měří 635 km a Sapsan, který jede rychlostí až 250 km/h (průměrně asi 200 km/h) ji urazí za necelé 4 hodiny. Cestování Sapsanem je velmi pohodlné a moderní. Díky cestě vlakem jsme viděli nejen krásnou až „nablýskanou“ Moskvu, ale i o poznání horší periferii a také ruský venkov.
Sapsan má na cestě z Moskvy do Petrohradu dvě minutové zastávky – města Tver a Bologoje. U Tveru Sapsan přejíždí nejdelší a nejvodnatější řeku Evropy – Volhu.
Podél trati je rozeseta řada vesnic a měst a krajina vypadá naprosto jinak než v Moskvě. Domy jsou většinou dřevěné, některé na pokraji životnosti. Jinak jsou většinu času vidět lesy, občas jezero či řeka.
Podél celé trati je vystavěn asi metr vysoký plotek. O vysoké rychlosti vlaku svědčí i praktická nemožnost udělat dokonale ostrou fotku.
Poměrně často byl vidět ruský národní strom – bříza. S ubíhajícími kilometry se postupně ochlazovalo a zatahovalo, což spolu s břízami a bažinami působilo až strašidelně.
Ještě jedna ukázka ruského venkova a jeho architektury.
Přejeli jsme také řeku Mstu.
A viděli i chátrající budovy bývalých továren.
Pokračovat na část 2
© ANDREA NĚMCOVÁ | ANNEFOTO@CENTRUM.CZ | AKTUALIZOVÁNO 26. 12. 2018