Fotocestopis Nizozemsko (Amsterdam, Maastricht, Eindhoven) 2023
Část 1 | Část 2
Frontenpark je kus divočiny uprostřed města. Dělí se na pevnostní část Hoge (vysoký) a Lage (nízký). V Hoge Fronten je dobře vidět kamenné opevnění pocházející z 18. a 19. století a několik malých jezírek. V Lage Fronten, která je s Hoge Fronten spojena suchým příkopem, se divočina mísí s industriální atmosférou bývalé továrny, plynojemu a mostů.
Maastricht má kromě své historické tváře i tu industriální. Zde se jedná o budovy bývalé továrny na sanitární keramiku Sphinx. Loods 5 je nyní obchod s designovým interiérovým zbožím. Budova vlevo je pak pasáž Sphinx měřící 120 m. Tyto budovy by rozhodně stály za bližší prozkoumání.
Další maastrichtský kostel Sint Matthiaskerk je postaven v gotickém stylu. Před kostelem stojí socha sv. Antonína.
Ochutnali jsme i pivo ze zdejšího městského pivovaru a stálo to za to. Logem tohoto pivovaru je most sv. Serváce, jehož reálné oblouky jsou patrné za skleničkou. Pivovar sídlí přímo na protější straně řeky Mázy.
Zlatým hřebem naší cesty po Nizozemsku byl velkolepý open-air koncert Andrého Rieu a jeho Orchestru Johanna Strausse, který se konal na náměstí Vrijthof. Byl to poslední koncert z celé série, která se každoročně na Vrijthofu koná. Každý koncert navštíví více než 10 000 diváků.
Právě z této pamětní desky André Rieu vychází uličkou mezi diváky až k pódiu. Šťastlivci si s ním i tlesknou :-). Pamětní deska byla Andrému udělena starostkou Maastrichtu k příležitosti jeho 100. koncertu na náměstí Vrijthof 21. července 2019.
Celý koncert umocňuje historické prostředí centra města a jeho dominanty – kostel sv. Jana a bazilika sv. Serváce.
I přes nepřízeň počasí (chvílemi pršelo) byl koncert nezapomenutelným zážitkem a splněným snem. Atmosféra byla neopakovatelná.
Ranní deštivá vycházka uličkami téměř prázdného Maastrichtu. Byl to zajímavý kontrast – večer plné město veselých lidí a ráno liduprázdno a naprostý klid.
Další krásná maastrichtská ulička.
Non sum qualis eram znamená „Nejsem, jaký jsem býval“. Výrazný architektonický prvek vznikl prolomením zdi v místě, kde bývala stará městská hradba ze 13. století.
Předposlední den jsme se dostali do okrajové a více přírodní a venkovské části Maastrichtu. Pevnost Sint Pieter se nachází na jihozápadním okraji Maastrichtu. Vznikla kolem roku 1700 a má tvar pětiúhelníku.
Bývalý lom na slín, který se využívá v keramickém a cementárenském průmyslu. V roce 2018 byla těžba po 100 letech ukončena a lom otevřen veřejnosti. Na lom je krásný výhled z vyhlídky na kopci St. Pietersberg (zajímavostí je jeho nadmořská výška pouhých 107 m n. m). V těchto místech nás chytl slejvák a byli jsme durch. Ten byl vzápetí vystřídán svítícím sluncem a tak to pokračovalo dále.
Hrad Lichtenberg je krásné vyhlídkové místo. Je z něj vidět na přilehlý statek Lichtenberg, kopec D'n Observant (171 m n. m), který leží na hranicích s Belgií (vzdušnou čarou asi 1,2 km), ...
... řeku Mázu, Maastricht a okolí a v popředí budova AINSI (Art Industry Nature Society Innovation), což je multifunkční industriální budova pro kreativní průmysl z Maastrichtu a okolí.
Výklenková kaplička (Lurdská jeskyně a kaple) upoutala naši pozornost při cestě z Lichtenbergu zpět do centra města. Byla postavena v 19. století v zahradě vily Maaszicht. Dnes je zde kromě umělé lurdské jeskyně také mnoho votivních destiček na zdech a krytá oratoř.
Kerk van Sint-Pieter boven volně přeloženo jako horní kostel sv. Petra byl postaven v roce 1875 v novogotickém stylu. Kostel je obklopen hřibitovem.
Kerk van Sint-Pieter beneden volně přeloženo jako dolní kostel sv. Petra byl postaven v roce 1939.
Krásná maastrichtská obytná ulice lemovaná vzrostlými stromy.
Socha D'Artagnana na okraji parku Aldenhof.
Bazilika sv. Serváce má status basilica minor. Byla postavena v románském slohu a je nejstarší v Nizozemsku. Má také jednu z nejkrásnějších klenotnic v Evropě. Budovy baziliky obklopují příjemnou a klidnou zahradu s nespočtem levandulí.
Na opačné straně zahrady je ohromný zvon.
Interiér baziliky sv. Serváce je ohromující. Svatý Servác z Tongeren byl nizozemský biskup, který měl podle legendy léčitelské schopnosti a zakládal kostely. Jeho ostatky jsou uloženy právě v bazilice sv. Serváce v Maastrichtu. Svatý Servác je patronem Maastrichtu.
Nádherě zdobený vchod do baziliky sv. Serváce.
Sint Martinuskerk neboli kostel sv. Martina je jedním z kostelů na druhém břehu řeky Mázy, která město dělí na pomyslné poloviny. Byl postaven v novogotickém slohu v roce 1858.
Pohled na divadelní budovu Bordenhal, kde sídlí divadelní společnost Toneelgroep Maastricht. Tato budova byla postavena kolem roku 1880 a původně se jednalo o továrnu na ručně malované nádobí.
Procházka po nábřeží Mázy s výhledem na Hoge Brug.
Tato futuristická budova ve tvaru rakety ve čtvrti Céramique je dominanta Bonnefantenmuseum – muzea výtvarného umění.
Nakouknutí do vnitrobloku jedné z budov ve čtvrti Céramique.
„Stars of Europe“ – památník k 10. výročí Maastrichtské smlouvy. Památník se skládá z 35 hvězd, které symbolizují sjednocení Evropy. 12 je velkých a symbolizují Evropské hospodářské společenství (před podpisem Maastrichtské smlouvy). 23 hvězd je menších a symbolizují další země, které tvoří EU. Hvězdy se točí ve větru a některé zatím nejsou v provozu, protože EU má aktuálně 27 členských států.
Na řece Máze je čilý provoz. Kapitán této lodi zřejmě jezdí i se svým autem...
Pieke z ulice Stokstraot nebo také Pieke a Maoke – tak by se dal volně přeložit název této maastrichtské sochy chlapce a jeho psa. Má připomínat tehdejší život dělnické třídy v Maastrichtu.
Bazilika sv. Serváce při západu slunce.
Maastrichtské nábřeží s typickými úzkými nizozemskými domky.
Most sv. Serváce neboli Sint Servaasbrug spojuje oba břehy Maastrichtu a klene se nad řekou Mázou. Je to jedna z dominant města. V pozadí je kostel sv. Martina.
Část mostu je zvedací a umožňuje průjezd větších lodí. Na fotce je ve zvednutém stavu.
S Maastrichtem i celým větším výletem do Nizozemska se loučíme na vlakovém nádraží s typickou nizozemskou architekturou.
Ve stejném roce jsem v rámci jiné cesty navštívila letem světem i Eindhoven. Začátek je netradiční v High Tech Campusu.
V High Tech Campusu sídlí řada firem od NXP Semiconductors až po Philips. Ale je to velmi příjemné prostředí s velkou vodní plochou.
Měla jsem možnost podívat se i do jedné z budov. Architektura je moderní, ale účelná a oku lahodící.
Celý kampus je hodně zelený a projektovaný pro pohyb zejména chodců a cyklistů.
Eindhoven je páté největší město Nizozemska. Je hodně zelené a domy jsou často cihlové.
Městem protéká řeka Dommel...
..., kolem které je mnoho zeleně. Žije zde zhruba 230 000 obyvatel.
Historická budova muzea současného umění. V pozadí je vidět i kousek budovy nové.
Na to, kolik má město obyvatel, působí velmi příjemně. Navíc je protkáno sítí cyklostezek.
Ať máte jakkoli velkého psa, miska s vodou se pro něj rozhodně najde :-). Velmi originální.
Architektura města působí jednotně.
Jednou z dominant města je novogotický kostel sv. Kateřiny z roku 1867.
Detail krásných dřevěných dveří kostela sv. Kateřiny.
Průčelí kostela sv. Kateřiny s rozetou. Výška věží kostela je 73 m.
Atmosféra jarního deštivého dne v Eindhovenu. Cyklisti jezdí za každého počasí.
Sympatická restaurace k posezení (za lepšího počasí).
Náměstí Markt je v podstatě velké tržiště.
Na tomto náměstí se nachází socha Fritse Philipse. Byl jedním z ředitelů světoznámé společnosti Philips, kterou založil jeho strýc a děda v roce 1891 právě v Eindhovenu. Původně vyráběli žárovky. Frits také zachránil během druhé světové války život 382 židům.
Další z ulic Eindhovenu s typickou nizozemskou architekturou.
18 Septemberplein – náměstí v centru poblíž vlakového nádraží. Výrazné „kornouty“ jsou parkoviště pro kola, resp. jejich vchody. Velká budova je nákupní centrum De Bijenkorf.
Parkoviště kol před vlakovým nádražím. Tolik kol pohromadě se jen tak nevidí...
Jedna z nejvyšších budov v Eindhovenu – Lichthoven (The Social Hub) s výškou 76 m byla postavena v roce 2016.
Zajímavé spojení architektury a přírody v centru města v těsném sousedství řeky Dommel.
Zbytky bývalé továrny na textil Briel & Verster. Továrna byla uzavřena v roce 1971 a zbořena v roce 2002 (až na tuto zeď).
Další z typických ulic Eindhovenu vedoucí ke kostelu Augustijnenkerk.
Kostel Augustijnenkerk byl postaven koncem 19. století v neogotickém stylu. Věž se sochou Nejsvětějšího srdce Ježíšova je vysoká 66 metrů.
Jeden z mostů přes řeku Dommel.
Park Theater je jedním z největších nizozemských divadel. Budova byla postavena roku 1964 a na svou dobu se jednalo o velmi moderní architektonické pojetí.
V restauraci Oriental Green House mě čekal gastronomický zážitek v podobě několikachodového asijského menu připravovaného přímo před námi.
Observatoř Dr. A. F. Philipse funguje od roku 1938.
Městský park nabízí kromě zeleně také galerii soch pod širým nebem.
Budova radnice sousedí s náměstím, kde se konají různé akce. Radnice má dokonce malou zvonici či zvonkohru.
Blob – budova kousek od hlavního nádraží, která upoutá svou architekturou. Nachází se v ní primárně obchod s oblečením.
Philips stadion je domovským sídlem klubu PSV Eindhoven. Jedná se o třetí největší stadion v Nizozemsku s kapacitou 35 119 diváků. Původně byl postaven jako sportovní zázemí pro zaměstnance Philipsu v roce 1910.
Jedním ze symbolů Eindhovenu je UFO neboli Evoluon, futuristická budova postavená v roce 1966 firmou Philips k 75. výročí jejího založení. Původně to bylo muzeum vědy a techniky, nyní je Evoluon využíván jako konferenční centrum s kapacitou 1 500 lidí.
Cesty do Nizozemska bych shrnula několika slovy – déšť, kola, cihly, zeleň, kanály, rovina, čisto. Velmi hezky a nadčasově vystihl tuto zemi Karel Čapek ve své knize Obrázky z Holandska, která rozhodně stojí za přečtení.
© ANDREA NĚMCOVÁ | ANNEFOTO@CENTRUM.CZ | AKTUALIZOVÁNO 30. 12. 2025