Fotocestopis Nizozemsko (Amsterdam, Maastricht, Eindhoven) 2023
Nizozemsko má rozlohu přibližně poloviny České republiky. Žije v něm téměř 18 milionů obyvatel. Státní zřízení je konstituční monarchie v čele s králem Vilémem Alexandrem. Hlavním městem je Amsterdam, který jsem spolu s dalšími dvěma městy – Maastrichtem a Eindhovenem navštívila v rámci dvou cest. Zlatým hřebem a největším zážitkem větší cesty do Nizozemska byl open-air koncert Andrého Rieu na maastrichtském náměstí Vrijthof.
Část 1 | Část 2
Fotocestopis začínáme v Amsterdamu u fotbalového stadionu Johan Cruijff Arena, který je domovským stadionem fotbalového klubu Ajax Amsterdam (AFC Ajax).
Hlavní vlakové nádraží v Amsterdamu – Amsterdam Centraal má nejen krásnou budovu, ale je i jedním z hlavních železničních uzlů v Nizozemsku. Na toto nádraží se dostane člověk s platnou jízdenkou po průchodu turniketem, což velmi přispívá k čistotě a pořádku na nádraží.
Od nádraží vede rušná ulice lemovaná mnoha typickými úzkými domy až k nejznámějšímu náměstí Dam.
Zajímavý byl mimo jiné obchod s výlohou plnou Barbín a Kenů v různých podobách.
Dominantou náměstí Dam je Královský palác.
Na druhé straně náměstí se nachází Národní památník obětem 2. světové války.
Vedle Královského paláce stojí druhý nejstarší kostel v Amsterdamu – De Nieuwe Kerk. Právě zde se pořádají korunovace nizozemských panovníků.
Jedna z mnoha amsterdamských uliček. Zajímavé jsou zde černé fasády domů.
Domy jsou velmi rozmanité co do velikostí, tvarů i barev. Zde dokonce ladí barva domu s barvou kola.
Typickým nizozemským pokrmem jsou vafle, které je možné vidět ozdobené nejrůznějšími dobrotami. Někdy jsou tyto dobroty až neuvěřitelně kombinovány – tak např. vafle posypaná cukrem, politá čokoládou, ozdobená tyčinkami Kinder Bueno, jahodami a ještě znovu přelitá čokoládou.
Tvary uliček i domů jsou často nepravidelné. Díky nestabilnímu podloží je většina domů postavena na dřevěných kůlech, které slouží jako základy. Domy jsou také nakloněny směrem do ulice a většina z nich má úplně nahoře háček nebo kladku, díky kterým je možné i do horních pater domu leccos vytáhnout (domy samotné i vnitřní schody jsou úzké) bez poničení fasády.
Dům, kde se před nacisty od roku 1942 schovávala Anna Franková a její rodina a známí. V roce 1944 byl úkryt prozrazen a celá skupina byla deportována do koncentračních táborů. Anna si o celém pobytu v úkrytu psala deník, který se zachoval a byl knižně vydán pod názvem „Deník Anny Frankové“. Anna zemřela v 15 letech na tyfus v koncentračním táboře Bergen-Belsen.
Nedaleko domu Anny Frankové u kostela Westerkerk stojí socha Anny Frankové.
Westerkerk je jedním z největších kostelů v Nizozemsku a pyšní se nejvyšší věží v Amsterdamu.
Dalším z mnoha amsterdamských kostelů je Moeder Godskerk.
Amsterdam je typický svou sítí kanálů. Ty, které jsou v centru města – Grachtengordel (uzel kanálů) jsou dokonce zapsány na seznam památek UNESCO.
Ulice podél kanálů spojuje nespočet mostů, které často slouží jako parkoviště všudypřítomných kol.
Amsterdam je město kanálů a kol. Kola zde slouží nejen jako častý dopravní prostředek, ale místy jsou k vidění i ta umělecky vyvedená. Cyklistů je plné město a mají zde přednost. Někdy je dopravní situace díky tomu dost zběsilá, ale cyklisté jsou nejspíš zvyklí na mnohé nástrahy včetně neukázněných turistů. Pro nás je zajímavé, že téměř žádný cyklista zde nenosí helmu.
Oude Kerk je nejstarší stavbou v Amsterdamu. Stojí ve „čtvrti červených luceren“, která je známá jako místo erotiky a drog.
Řada typických amsterdamských domů pohledem z mostu Nieuwe Brug. Zajímavým rysem amsterdamských domů je velké množství oken na přední fasádě.
Jedním z typických nizozemských pokrmů jsou hranolky. Dají se koupit na ulici v kornoutu a na výběr je asi 30 různých omáček.
Dalším typickým nizozemským jídlem je sýr. Zde alespoň „sýrový dům“ a krásné uličky.
EYE je budova filmového institutu z roku 2012, která svou moderní architekturou zaujme na první pohled. Nachází se na břehu řeky IJ a je možné dostat se k ní i trajektem. Budova má členitý tvar, který se mění s úhlem pohledu podobně jako film. Výšková budova vpravo je původně Shell tower, nyní A'DAM tower, na jejímž vrcholu je vyhlídka a taky nejvyšší houpačka v Evropě, která sahá přes okraj budovy.
Botel na řece IJ u nábřeží čtvrti NDSM. Je možné sem připlout trajektem od vlakového nádraží a také se zde ubytovat nebo si prohlédnout čtvrť NDSM.
Loď Pollux sloužila jako cvičná loď pro obchodní námořníky než definitivně zakotvila u NDSM. Dnes slouží jako restaurace.
Čtvrť NDSM vznikla na místě původních doků. Některé budovy jsou původní a uzpůsobené současné době, jiné jsou nové. Této čtvrti se také říká umělecká, což je na první pohled vidět. Zde např. umělecky vyobrazená Anna Franková.
Nápis MAKE ART mluví za vše... Jedná se o muzeum STRAAT, které se zaměřují na street art.
Jedna ze starých hal je uvnitř nápaditě rozdělena na menší bloky – ateliéry, kanceláře, dílny. Je zde ale i pekárna či knihobudka. Tato červená buňka slouží zřejmě také jako svérázné umělecké dílo. Když jsme do této budovy přišli, začalo pršet, což ještě podpořilo jedinečnou atmosféru.
Podél této haly byla řada svérázných „uměleckých“ děl. Jedním z nich byl tento strom s kolečky, zřejmě „kolečkovník“. Lítalo zde množství drobných ptáčků. Důvod se záhy vysvětlil – na zdi byla zavěšena série ptačích budek, což je vidět i na této fotce za „kolečkovníkem“.
Kostel sv. Mikuláše je výraznou stavbou na dohled od vlakového nádraží. Pochází z 19. století.
Pohled na jeden z amsterdamských kanálů a kostel sv. Mikuláše z druhé strany.
Domy jsou v Amsterdamu opravdu pestré a některé tak křivé, že se člověk diví, že nespadnou.
Waag je budova bývalé městské váhy z 15. století. Byla součástí městských hradeb. Nachází se na náměstí Nieuwmarkt, kde se mimo jiné konají i trhy. Jedná se o nejstarší světskou budovu v Amsterdamu.
Amsterdam má i svoji univerzitu (Universiteit van Amsterdam), která sídlí ve více budovách. Zde jedna z budov z počátku 17. století. Univerzita byla založena v roce 1632 a je třetí nejstarší v Nizozemsku.
Některé domy jsou tak úzké, že to nutí člověka přemýšlet, jak to asi vypadá vevnitř...
Aluminiumbrug je zvedací most v centru Amsterdamu. Jeho název odkazuje na to, že to byl první most s hliníkovou mostovkou v Amsterdamu.
Typické amsterdamské zátiší.
Begijnhof je krásný a přístupný vnitroblok v Amsterdamu. Je to takový ostrůvek zeleně a klidu v centru města. Je obklopen úzkými historickými domy s předzahrádkami.
V nitrobloku Begijnhof je kostel Englese Kerk a také zvenku nenápadná kaple Begijnhof Kapel. Od 14. století zde žilo společenství katolických žen, kterým se říkalo bekyně.
Socha poslední bekyně z Begijnhofu.
Plovoucí květinový trh se nachází na kanálu Singel.
Prodejci tu nabízí nepřeberné množství květin, rostlin a hlavně cibulek nejen tradičních tulipánů. Takové množství různých druhů tulipánů není hned tak někde k vidění.
Vondelpark je jedním z amsterdamských parků, ve kterém najdeme louky, les i rybníčky. Zajímavostí je, že se zde nachází volně žijící papoušci.
Jedna z amsterdamských ulic s obdivuhodně vzrostlými stromy.
Na některých mostech parkují kola, na jiných je květinová výzdoba, někdy obojí.
Jedno odpoledne jsme si udělali výlet k Severnímu moři. Cesta vlakem do městečka Zandvoort trvá 25 minut.
Člověk se za tu chvilku ocitne v úplně jiné a daleko klidnější atmosféře. Podél města se táhne písečná pláž s množstvím mušlí.
Výlet k moři jsme ukončili v jedné z restaurací na pláži večeří převážně z ryb a mořských plodů a taky místním pivem.
Příjemný ráz přímořského městečka Zandvoort.
Obytná čtvrť s rybníčkem v Zaandvortu.
Co by to bylo za cestu do Nizozemska, kdybychom neviděli alespoň jeden větrný mlýn. Tento se jmenuje Gaaspermolen a nachází se kousek od jezera Gaasperplas. Mračna na fotce nejsou jen pro efekt, cestou zpátky jsme pěkně zmokli a tím jsme ukončili část naší cesty strávenou v Amsterdamu.
Poté jsme se vlakem přesunuli na úplný jih Nizozemska do Maastrichtu. Cesta trvala dvě a půl hodiny. V první chvíli nás v Maastrichtu překvapilo docela rušno v ulicích.
Ihned po ubytování jsme šli na podvečerní vycházku do centra města, které je plné uliček lemovaných historickými domy. Maastricht je nejstarší nizozemské město a žije zde asi 120 000 obyvatel.
Jedno z příjemných malých náměstíček se vzrostlým stromem a sochou.
Bazilika Panny Marie (Basiliek van Onze Lieve Vrouwe) se nachází na náměstí plném restaurací Onze Lieve Vrouweplein a je postavena v románském stylu.
Uvnitř jsme tradičně zapálili svíčku.
Bisschopsmolen lze přeložit jako biskupský mlýn a je to dodnes funkční vodní mlýn.
Maastricht je město mnoha kostelů. Jedním z nich je Waalse kerk z 18. století.
Přímo naproti Waalse kerk stojí větší kostel Oude Minderbroederskerk.
Leeuwenmolen – další vodní mlýn v Maastrichtu je sice méně známý, ale neméně krásný.
Bastion neboli bašta je vystupující část opevnění. Tento se nazývá Bastion Haet en Nijd a vystupuje do jezírka Haet ende nijt v Monseigneur Nolenspark.
Poort Waerachtig pseudoměstská brána, která byla vystavěna ve středověkých hradbách až v 19. století.
Zajímavý dům u hradeb nedaleko Helpoortu.
Helpoort v překladu brána do pekla je součástí středověkého městského opevnění. Je to nejstarší dochovaná městská brána v Nizozemsku.
Část městských hradeb s přiléhajícím parkem a restaurací, kde jsme si v příjemném klidu dali kávu a míchaný koktejl.
Průchod bránou Helpoort do jendé z ulic v historickém centrum města.
Maastrichtské zátiší.
Typická maastrichtská ulička v širším historickém centru. Maastricht je obecně velmi čisté a upravené město.
Symbolem Maastrichtu je hvězda. Je součástí vlajky města – bílá pěticípá hvězda na červeném pozadí. Najít ji lze oficiálně i na erbu města.
Maastricht se rozprostírá na obou březích řeky Mázy. Tu jsme překonali po moderním pěším mostě Hoge Brug. Ten měří na délku 261 metrů a byl otevřen v roce 2003.
Na druhém břehu řeky Mázy na samém okraji Charles Eyck Park se nachází torzo věže – Maaspunttoren.
Tato ulička mě zaujala svojí malou šířkou. Parkovat kolo, skútr? Není problém. Parkovat auto? Je problém.
Od hlavního nádraží se lze dostat přímou cestou až ke známému mostu sv. Serváce – Sint Servaasbrug. Tato ulice je lemována mnoha obchody. Je to stejná ulice jako na první fotografii, ale tentokrát v podvečer, kdy davy zmizely.
Naše odpolední vycházka přešla v noční prohlídku města za doprovodu hudby Andrého Rieu a jeho Orchestru Johanna Strausse. Zde portál do pokladnice Baziliky sv. Serváce.
Z náměstí Vrijthof je krásně vidět červená věž Sint Janskerk (Kostel sv. Jana) a také žlutě nasvětlená část Baziliky sv. Serváce. Náměstí bylo z velké části uzavřeno po celou dobu naší návštěvy kvůli koncertům Andrého Rieu.
Na náměstí Onze Lieve Vrouweplein to ještě v tuto nční hodinu žilo. Prakticky celé náměstí bylo poseto plně obsazenými stoly okolních restaurací, hrála živá hudba (tentokrát ne André Rieu). Mezi platany prosvítaly věže Baziliky Panny Marie, o které byla dříve řeč.
Při procházce městem jsme si všimli zajímavé výlohy s houslemi. Jedná se o dílnu otce a syna Rijsemusovi. V této dílně housle vyrábí i spravují a jedny jimi vyrobené si koupil i André Rieu.
De huivende kinder je název sochy hrajících si dětí. Vypadá to, že děti hrají kuličky (jestli taková hra v Nizozemsku také existuje...).
Divadlo aan het Vrijthof je maastrichteské divadlo situované do samého centra města na náměstí Vrijthof. Bylo otevřeno v roce 1992 a skládá se ze staré (viditelné) a nové budovy.
Dům s názvem Dinghuis z 15. století v sobě ukrývá turistické informační centrum. Dříve měl správní i soudní funkci, bylo zde také vězení nebo divadlo.
Radnice pocházející ze 17. století je dominantou náměstí Markt. Je v ní umístěna funkční zvonkohra čítající 49 zvonů.
Velkým překvapením pro nás bylo knihkupectví v kostele. Na první pohled nenápadná budova kostela. Jediné, co upoutá pozornost je moderní vchod z cortenového plechu. Kostel je původně dominikánský a svoji náboženskou funkci ztratil před mnoha lety. Od roku 2006 je v něm právě knihkupectví.
Interiér knihkupectví je ohromující. Takové využití kostela viděl asi málokdo. Tam, kde bývá oltář je kavárna.
V kostele je udělaná několikapatrová vestavba, která nenarušuje architektonický ráz, ale nabízí originální výhledy a samozřejmě pestrou nabídku knih.
Maternushof – zahrada milosrdentsví je příjemné místo u Baziliky sv. Serváce.
Sint Janskerk neboli kostel sv. Jana tvoří jednu z dominant panoramatu náměstí Vrijthof. Nachází se v těsné blízkosti baziliky sv. Serváce. Gotický kostel pochází ze 13. století a věž z 15. století. Výrazně červená věž měří 79 metrů a je přístupná veřejnosti. Prohlídku jsme bohužel těsně nestihli.
Maastrichtskou univerzitu navštěvuje 22 000 studentů a je to nejvíce mezinárodní univerzita v Nizozemsku čítající 100 národností studentů a akademiků. Věž univerzity je další z dominant maastrichtského panoramatu.
Kruisheren je maastrichtský klášter, který už neslouží svému původnímu účelu. Tento kostel dnes funguje jako designový pětihvězdičkový hotel Kruisherenhotel kombinující původní a moderní architekturu a design.
Sint Lambertuskerk je kostel postavený až ve 20. století v novorománském stylu. Nachází se mimo historické centrum Maastrichtu blízko Frontenparku, o kterém bude řeč dále. Sint Lambertuskerk má nyní soukromého majitele a už neslouží svému původnímu účelu. Nachází se zde soukromá rezidence, výzkumné centrum s laboratořemi a kulturní sál.
Pokračovat na část 2
© ANDREA NĚMCOVÁ | ANNEFOTO@CENTRUM.CZ | AKTUALIZOVÁNO 30. 12. 2025